Chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem se se svým hodnocením v minulých příspěvcích neunáhlila. Napadlo mě to po výuce v jedné, třídě, kde bylo pouze dvanáct dětí, které i docela dávaly pozor. Ale po dalších navazujících hodinách uzavírám - ne, neunáhlila.
V oné zmiňované třídě jsem byla zaskočena tím, že mě skoro všechny oči sledovaly. Na to jsem nebyla připravená. Bohužel jsem zrovna musela učit dějepis zařazený v učebnici na občanskou výchovu, takže jsem se nemohla příliš blýsknout. Stejně jako děti jsem si ten dějepis musela nastudovat, protože se mi ti všichni panovníci a data odjakživa hrozně pletou. Nic to však nemění na tom, že to byla má nejsvětlejší hodina.
Do kontrastu k tomu mohu postavit jednu z mých dalších hodin v osmé třídě. Tři kluci vpředu naprosto rozvrací hodinu. Zbytek nespolupracuje. O to víc oceňuji děvče v první lavici, které jako jediné je ochotné diskutovat na téma konfliktu mezi lidmi. Prezentovat toto téma mezi samotnou konfliktní mládeží je fakt peklo.
Zpočátku hodiny se mnou někteří žáci komunikují. Nejvíc se však prosazuje již zmiňovaný trojlístek vpředu nezávisle na tom, zda mluvím já nebo nějaký z jejich spolužáků. Prostě se potřebují předvést a hodina postupem času upadá do hlučného chaosu. Poučena z minula o pedagogickém zlepšováku paní učitelky, bouchám do lavice těch dvou nejhorších, kdykoliv jdu kolem. Efekt to má asi tak na půl minuty a pak se vybavují hlasitě dál. Když už jsem to musela udělat po několikáté, jeden z týpků se zvedá a hrozí mi pěstí. Ani v nejmenším mě to nešokuje a usazuji ho zpátky do lavice. V půlce mnou naplánované aktivity je hluk už nesnesitelný. V rychlosti měním téma na něco snad zábavnějšího. Scénky! No výborně. V tu chvíli jsem musela mít zřejmě zatmění a zapomenout, jak mi o scénkách v hodinách občanské výchovy vyprávěla paní učitelka. Alespoň jsem si to empiricky ověřila.
Scénky samozřejmě nikdo dělat nechce, všichni se najednou stydí. Většina holek se vzpírá: "Nééé, scénky nééé." a zbytek se ani nenamáhá na nich pracovat. Až na ty tři vpředu samozřejmě. Nejdřív dělám, že je nevidím, že se hlásí. Ale jelikož jsem nikoho jiného nepřemluvila, svoluji. Trojice nastoupí před třídu, dva popadnou toho třetího, odvlečou ho do výklenku s umyvadlem a dělají, že ho mlátí. Zhodnotila jsem to tak, že to zrovna není reprezentativní scénka a poslala je si sednout. Přemlouvám další dvojici, aby předvedla rozhovor. Dvojice kuňká před tabulí, zbytek třídy dělá s prominutím bordel. Marnost nad marnost. V zoufalosti (v posledních pěti minutách) vyvolávám opět se hlásící trojici, která mě přesvědčuje, že tentokrát mají tu scénku o hodně lepší. Ano, lepší - to znamená agresivnější a vulgárnější. Pedagogicky jsem se snažila alespoň tuhle situaci využít a zeptala jsem se ostatních, jak by chování svých spolužáků okomentovali v návaznosti na to, o čem jsme se v hodině bavili. Dostalo se mi pěkné kritické odpovědi, že to už překračuje všechno a nemá smysl to komentovat.
Ahoj An. No, musim říct, že si s nima docela "užíváš". Ale s těmi scénkami mám podobnou zkušenost. Deváťáci dostali za úkol si ve skupinkách udělat soudní řízení - někdo bude soudce, někdo obžalovaný, svědek... Času na to měli dost, tak jsem řekla, kdo nám to půjde předvést. Samozřejmě ticho po pěšině. Tak jsem vyvolala kluky, co vypadali, že si to i celkem hezky připravili, ale... Nastoupili před tabuli a jeden spustil: "Hatama lalapaaha jaha" nebo tak něco, tak jsem je zastavila a říkam, co to má být. "Soudní přelíčení na Madagaskaru, paní učitelko!" V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mám smát, poslat je sednout či co. Nakonec jsem řekla, ať si zahrajou na tlumočníky a všechno nám řeknou pěkně česky. Vypotili ze sebe sotva dvě věty, tak jsem to radši ukončila a zkusila vyvolat někoho jiného. Ale když jsem viděla ten nezájem, tak jsem radši pokračovala dál v tématu a zopakovali jsme jak to u soudu vypadá.
OdpovědětVymazatDík za komentář. Tvoje historka mě pobavila. Je vidět, že jim nechybí smysl pro humor... A myslím, žes to vyřešila docela dobře s tím tlumočníkem. Ale fakt je ten, že z těch scének se takhle nedá moc vytěžit. Já jsem byla poučena na té "lepší" praxi na francouzštině, že tyhle předváděcí aktivity jsou vhodné maximálně do šesté třídy, pak už jde děti jen těžko přesvědčit. To jsem si ověřila. Já jsem ty scénky neměla naplánované, ale jelikož selhala kompletně aktivita, kterou jsem naplánovanou měla, bylo to jediné, co mě zrovna napadlo. Znovu to tedy zkoušet nebudu!
VymazatŘekl bych, že jedinou schůdnou cestou je se snažit konstruktivní výukové postupy aplikovat plošně. Je třeba s nimi nastoupit již na 1.st., a hlavně se jich nikdy nevzdat.
OdpovědětVymazatKdyž se pak o něco takového pokoušíte tam, kde na to žáci nejsou připraveni, nemůže to dobře dopadnout.
Určitě je potřeba zvykat na tyto postupy děti už od prvního stupně. Nicméně si myslím, že i přes všechnu snahu se to na tom druhém stupni lehce mine účinkem. V té osmičce, o které jsem psala, se zvláště holky bránily s hrůzou v očích, jen aby nemusely jít hrát scénku a neztrapnily se. Přitom pochybuji, že by to pro ně byla novinka. Na té první praxi, kde jsem s šesťáky hrála pantomimu, to zpočátku vypadalo podobně - tvářili se poplašeně. Ale jak jsme začali hrát, dost je to bavilo. Zkrátka ten věk tam hraje roli.
VymazatTo jo, určitě se pozná, kde jsou na to děti zvyklé. Když jsem na té samé škole učila němčinu (ale jiné třídy než na občance, popř. byly ty třídy různě smíchané a bylo jich ve skupině max. 13), tak už když jsem byla na náslechu, tak jsem byla překvapená, jak žáci reagovali, když učitelka prostě řekla: "Pantomima na povolání" a zapisovala do třídnice a připravovala si nějaké cvičení na tabuli. Mezitím se žáci v naprostém klidu střídali v předvádění a hádání slovíček. A stejně v pohodě to probíhalo jak v šestce, sedmičce, tak i devítce, když jsem to s nimi dělala i já. Tam s tím nebyl žádný problém. Opravdu je znát, když ten učitel s takovými metodami pracuje a žáci jsou na to zvyklí. Zatímco na té občance to u deváťáků dopadlo, tak jak to dopadlo :) Jestli se těch pár deváťáků,které jsem měla i na NJ nechtěla zsapojit před celou přídou... Nevím.
VymazatNicméně dnes jsem dala sedmákům za úkol ve dvojicích si vymyslet krátký příběh, kde se budou vyskytovat pojmy, které jsme probírali a sami přišli s tím, jestli to mohou udělat jako scénku. Tu pak předváděli před tabulí a musím říct, že ačkoli jsem čekala s čím kdo zase přijde, tak to všichni měli moc hezky připravené. Jen některé holky prezentovat nechtěly. Nevím, jestli proto, že si to třeba nestihly připravit nebo se styděli... Spíše se do toho hrnuli kluci :)