Prý se na mě děti zase ptaly, jestli přijdu a jestli mě už budou mít napořád. To by mi tak ještě scházelo. Malí tyrani! A to jsem se bála, že neumím zařvat. Tady se to bezpochyby naučím.
Další z tragických hodin. Začalo to úkolem, který dostali minulou hodinu za trest. Většina ho měla... Nějak (odhlédneme-li od faktu, že místo trojúhelníku znázorňující pyramidu potřeb měli někteří čtverec a že vůbec to bylo takové nesourodé). Holka, co spala na lavici minulou hodinu a které jsem několikrát připomínala, ať ten úkol má, že jí ho oznámkuju - za pět. Očividně ji to nevzrušovalo. Zato její metrosexuální spolužák ji vehementně bránil. Ale bylo to až vzadu ve třídě, takže jsem ho naštěstí přes vřískot neslyšela.
Jala jsem se vykládat, nicméně stejně jako minulou hodinu v této třídě mě moc lidí neslyšelo. A to jsem ječela, co to šlo. Člověk nad nimi stojí, ptá se jich, dokonce na ně
křičí... A oni si sotva všimnou, že tam jsem. Vepředu maluje holka přes uličku klukovi, co má na všechno chytrý kecy, něco na ruku. Za nimi se hoši vesele baví a píšou si nějaký (pardon) prasárny na papír, který mi pak nechtěj odevzdat. Vzadu holka, co minule spala, poslouchá s metrosexuálem písničky z telefonu (uznávám, že dovolit jim si k sobě sednout pod podmínkou, že od nich nic neuslyšim, nebylo nejchytřejší).
Snažím se být všude, ale jakmile odejdu z jednoho místa, na druhém vypukne bujaré veselí. Povel k vytvoření čtveřic ke skupinové aktivitě byl pro ně taktéž povelem k nevázané zábavě. A to už ani nekomentuju, že čas od času se někdo zvedne a jen tak si chodí po třídě. Takhle kolem mě dokonce prošel jeden týpek a povídá: "Dneska vám to, paní učitelko, moc sluší. Jako vždycky."
Ale abych to nevykreslovala jen z té špatné stránky: pár dětí dokonce spolupracovalo.
A teď zase zpátky. Pozoruhodné jsou také odpovědi dětí na otázky. Samozřejmě se mi někdy stane, že otázku formuluji složitě. Ale většinou se snažím po-ma-lu a srozumitelně. A nejčastějšími odpovědmi je hejkání a hned na druhém místě jsou to podstatná jména vytržená z kontextu, která se vůbec nevážou k tomu, o čem zrovna mluvíme.
Hodina končí, jejich paní učitelka na ně řve, ať uklidí třídu, všichni se hrnou několikrát ven a několikrát dovnitř. Uzavírá to metrosexuál, který se mě ptá: "Neměla jste náhodou minulej tejden tadyhle v nose piercing? Ne? Tak to jsem si vám asi s někym splet."
Zdravím :) Jo, taky jsem si říkala, že neumím moc křičet, ale jde to :) Ze tříd, které učím (6., 7. a 9.) musím říct, že učit v jedné ze sedmiček je o hlas. Když jsem před ně nastoupila minulý týden, měla jsem pocit, že většina absolutně nebere v potaz, že tam jsem a pořád je okřikovat mě po chvíli přestalo bavit. Naštěstí se v té třídě našly děti, které se snažily dávat pozor a ty pak samy okřikovaly ty ostatní. Musím říct, že mi to dost pomohlo. Vždycky se ale po chvíli našel někdo, kdo zase začal vyrušovat.
OdpovědětVymazatCo se mi ale výborně osvědčilo i v ostatních třídách, když třeba někdo nedával pozor nebo se furt někam otáčel apod. je to, že jsem do třídy vzala takový malý pěnový míč a vždycky, když jsme opakovali látku z minula, nebo i v průběhu hodiny jsem ho někomu hodila, aby odpověděl. Během chvilky byl ve třídě klid a všichni sledovali, kam míč poletí příště. :) Jen škoda, že mě to napadlo až těsně ke konci praxe…
Jinak co mě ale už na začátku praxe docela překvapilo, bylo to, že ani v jedné třídě nebyli žáci zvyklí psát si poznámky. Nevím, jak to mají v jiných předmětech, ale v občanské výchově nemají někteří sešit ani zavedený. I když jim vyloženě řeknu, aby si tohle a tohle poznamenali a snažím se jim to pomalu nadiktovat, nebo jim nějaké základní pojmy promítnu jako prezentaci, tak někteří jen koukají, co to po nich chci…
Ahoj, dík za komentáře. Já si dneska taky zakřičela. Na té mé škole je to o hlas pořád. Ale ten nápad s míčkem je fajn. Mně dneska vyprávěla ta fakultní učitelka, že má po třídách dost Rusů. A ty jsou většinou z těch nejslušnějších. Chválila jsem totiž dnes v jedné třídě práci dvou děvčat, Rusek. A paní učitelka mi povídala, že ta jedna holka sem přišla nedávno a když viděla ten povyk ve třídě, tak se zvedla a rusky na své spolužáky začala křičet, co si to dovolujou se takhle chovat před paní učitelkou! :)
VymazatA s těmi poznámkami u mě podobné. Sešity někteří sem tam mají, ale stejně si do nich nejsou schopní nic psát. No, na druhou stranu ve spoustě těch témat si opravdu není moc co psát: "umím žít zdravě?", "majetek a vlastnictví", "lidé v sociálních vztazích" - to jsou všechno taková povídací témata, že kdybych z toho měla zkoušet, ani pomalu nevím co.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatJo, to máš pravdu, že z některých témat se ani nějaké pořádné poznámky udělat nedají a je lepší to s nimi spíš "prodebatovat". Viz třeba zrovna to "Umím žít zdravě" :)
OdpovědětVymazatNo, jinde ve škole asi není zvykem, že by ty děti předváděly, to co občas předvádí... Mně říkala ta paní učitelka na němčinu, že třeba v Německu neexistuje, že by učitel musel během hodiny řešit nějakou nekázeň jako tady, a když tady byly německé děti na výměnném pobytu, tak na to prý také koukali jak blázen, co si někteří dovolí...
Ale musim říct, že během praxe jsem se tedy setkala jen s jednou třídou, kde to vážně nebylo k tomu. Jinak na té němčině se s dětmi pracovalo výborně, až jsem byla překvapená jak spolupracují :) A v občance, krom těch jedněch sedmáků, to také celkem šlo, jen občas bylo třeba zvýšit hlas :)